Oslava v parku pod hvězdami

Náměstí ve městě bylo prázdné, když se večer začala scházet skupinka lidí kolem malého ohně v parku.

Marie si přinesla deku a koláče, které sama pekla. Tentokrát to měla být oslavy bez velkého hluku a hudby – jen klidný večer pod otevřenou oblohou.

Nikdo zde neorganizoval žádnou velkou akci, prostě jen setkání známých a sousedů, kteří chtěli sdílet příběhy a smát se pod hvězdami.

Přišla i malá Anička se svým kocourem, který byl však víc zvědavý na plamen ohně než na hosty. Někdo zapálil lampiony, které začaly pomalu stoupat vzhůru a měnily ohnivé světlo ve světlo jemné a krásné.

Zároveň se ale začalo najednou ochlazovat a některým lidem začaly být ruce studené. Nikdo nepřinesl teplé oblečení navíc a většina pomalu odcházela domů, protože zima večer sílila.

Marie si všimla, že klidná oslavy se pomalu mění ve chvíli, kdy účastníci nechtějí být venku příliš dlouho. Rozhodla se proto dál uspořádat podobnou malou oslavu, ale příště na místě, kde bude i teplo a možná něco na pití.

Večer tak skončil bez velkých oslav a překvapení, ale s pocitem, že někdy i tichá setkání pod hvězdami mohou být krásná – i když ne úplně dokonalá.

Marie šla domů s myšlenkou, že ne všechno musí mít velký konec a že i jednoduchost a příroda někdy stačí, aby byla chvíle výjimečná.